Skutečné příběhy násilí na ženách

Požádali jsme muže, aby přečetli příběhy o násilí na ženách v České republice.

Obsah

 

 

Ve videu jsou uvedeny skutečné příběhy žen v ČR. Přečtěte si celý příběh paní Anety, paní Evy, paní Lucie a Zuzany.

Nikdo si nesmí dovolit se k Vám chovat takovým způsobem. V těchto příbězích naleznete celou škálu typů domácího násilí (psychické, fyzické, sociální, emocionální, ekonomické). Nebojte se ozvat i když je Váš vztah zasažen "pouze" jedním druhem. Vztah zasažený domácím násilí není v pořádku, z takového vztahu můžete odejít, nikdo nemá právo se k Vám takovým způsobem chovat.

Chcete vědět víc o možnosti pomoci? Zažili jste něco podobného? Nebuďte na to sami, jsme tu pro vás.


Příběh Anety 

S Petrem jsme se poznali kolem mých dvaceti let, a to na oslavě narozenin mé známé. V té době jsem pracovala jako prodavačka v jednom obchodním řetězci. Petr pracoval, jako vysoce postavený manažer. Líbilo se mi, jaký měl o mě zájem - kupoval mi dárky, doprovázel mě do práce, nosil mi květiny.... Byl tak galantní a měl zájem jen o mě. Časem jsem teprve pochopila, že ten zájem není zas až takový, že je to jen způsob jeho kontroly. Jednou mi nesl květiny do práce a viděl, jak mluvím se svým kolegou. Udělal žárlivou scénu, že jsem děvka, co se kurví s každým z práce, že ho jen využívám a on mě tak miluje. Říkala jsem si, že je to přehnaná reakce, ale omluvila jsem se mu a ujišťovala ho, že ho nepodvádím. Řekl mi, že se nějak vyrovná s tím, že ho podvádím. Pokusí se prý mou verzi pravdy vsugerovat, po čase si na ni zvykne a zvládne svou žárlivost. Srovná se s tím, říkal, tak moc o mě stojí. Nechápala jsem jeho nedůvěřivost, snažila jsem se mu dokázat svou lásku k němu a přestala jsem se bavit s kolegy. Petr mi říkal, jak moc mu na mně záleží, jak chce, abychom patřili k sobě a byli jen pro sebe. Byl jak z romantického filmu. Můj život byl jak telenovela, kdy mě muž obrovsky miluje a je sužován žárlivostí. Svým způsobem se mi to líbilo, i když to bylo omezující.

Po roce vztahu jsem otěhotněla. V těhotenství jsem začala vnímat změnu v Petrově chování, začal se mi posmívat, že jsem pěkně přibrala, a také měl různé komentáře k vedení společné domácnosti, vadilo mu, kdy peru prádlo, nechutnalo mu mé jídlo a různé další situace byly nepříjemné. Vzpomínám si, že například jedna velká hádka se strhla kvůli tomu, jakým způsobem vařím brambory. Brambory krájím a dávám vařit společně s vodou. On chtěl, abych čekala, než se voda začne vařit, a teprve potom přidávala brambory. Říkala jsem si, že je to blbost, a tak se přizpůsobím jeho požadavků, vždyť mi to nic neudělá… jsou to jen brambory… Takhle jsem se začala přizpůsobovat stále více a více drobnostem. Petr však nikdy nebyl spokojen. Narodila se nám zdravá a krásná holčička, když jí bylo asi půl roku, přišel Petr z jedné pracovní oslavy opilý. Nejdříve mi nadával, jaký je všude bordel, že jsem neschopná kráva, úplně na nic, že nejsem schopná ani uklidit, frigidní nevděčná kráva a že mi ukáže. Říkala jsem mu, ať si jde lehnout, že je opilý, že si to řekneme ráno. Neposlouchal mě. Křičel na mě, že se nepotřebuje uklidnit, a chytil mě pod krkem, držel mě tak dlouho, až jsem začala ztrácet vědomí, říkal mi, že mi ukáže a co si to dovoluji, pustil mě a já jsem upadla na zem. Tam do mě bušil ještě pěstmi, pak mě táhl za vlasy do chodby a tam si vzal, co chtěl... znásilnil mě…Křik probudil malou, rychle jsem jí běžela utěšit a zamkla se u ní v pokoji. Naštěstí si šel lehnout a já spala u malé v pokoji.

Po tomto dni si již nebral servítky... nadávky jako „ty blbá krávo“, „neschopná slepice“, „mrdko“ byly každý den. Chtěla jsem odejít, ale zjistila jsem, že jsem znovu těhotná, měla jsem velký strach, kam bych šla, jak bych to udělala, co s dětmi. Navíc jsem se strašně styděla to někomu říct. Petr se mi často omlouval. Mluvil o tom, že beze mě nemůže žít, že k sobě patříme, když odejdu, tak mě zabije a pak zabije sebe. Ptal se mě, jestli chci takto naše děti připravit o rodiče. Podlehla jsem mu. Dnes jen čekám, kdy co zase začne... Ležím v posteli a dělám, že spím, bojím se, co bude, až se vrátí z práce, doufám, že měl pěkný den. Jinak...jinak to nějak přežiji, musím kvůli dětem. Říkám si, že jsou to jen dvě minuty a pak odpadne. Slyším klíč v zámku, jde dovnitř, celé mé tělo ztuhne, nejsem schopna ani dýchat, slyším jeho kroky, má tak hlasité boty, proč je má tak hlasité? Nemůžu se hnout, opakuji si jen dvě minuty, jen dvě minuty. Otevírá dveře do ložnice, dělá se mi špatně... Strhává mi peřinu a bere si, co chce. Celou dobu si opakuji, že to brzy skončí. Zase mě znásilnil a já se znovu cítím zlomená, bolí mě všechno, nemám sílu vstávat. Ze začátku jsem ho prosila, aby přestal, aby mě nechal být - je mu to jedno. Vyslechnu si, že jsou to mužovy potřeby mít sex několikrát týdně, a když nechci, tak je to můj problém.

Mám gynekologické problémy, paní doktorce se nezdají. Dává mi kontakt na intervenční centrum, kam bych měla zajít a pobavit se o svém vztahu s Petrem. Paní doktorka mi radí, abych tam šla a doma uvedla, že jsem u ní. Je to místo, kde mi mohou poskytnout informace a pomoc.

Nahoru


Příběh Evy

Svého druhého muže jsem poznala, když mi bylo čtyřicet pět let. Z prvního manželství jsem měla již dvě dospělé děti – dva syny. S jejich otcem jsme se rozešli poté, co děti dosáhly plnoletosti – už jsme si neměli co říct. Po pár letech jsem poznala Lukáše. Seděla jsem s kamarádkou v kavárně, když mě oslovil. Řekl mi, že dlouho neviděl, tak krásnou a usměvavou ženu a zdali bych s ním nešla na večeři. Řekla jsem si tenkrát proč ne...

Na večeři mi přinesl květiny, byl velmi galantní, celou dobu se zajímal jen o mě – co mě baví, co mě zajímá, jakou hudbu poslouchám. Úplně mě pobláznil. Asi po půl roce vztahu se ke mně nastěhoval. Měla jsem dům, který mi zůstal z prvního manželství.

Lukáš se nastěhoval a občas jsem začínala mít pocit, že mě kontroluje, stále se mě ptal, kam jdu a s kým přijdu, a to i v případě když jsem šla do práce. Po čase začal mít narážky na mé přítelkyně, nejdříve na ty svobodné “no jo, to je jasný, že s ní nikdo nechce být, jen se na ní podívej”, pak i na ty vdané “je s ním jen kvůli prachům, stejně se taky kurví, jako Jana… má to ale rozmazlené parchanty, pořád jim musí stát za zadkem, aby něco neprovedli ”. Nechápala jsem to, ale říkala jsem si, že on se s nimi přátelit nemusí, stále ještě nám dvěma bylo spolu dobře. Byl tak zábavný a inteligentní. Citoval zpaměti Hamleta, líbil se mi jeho pronikavý hlas, mohl by se tím živit.

Asi po půl roce vztahu své nadávky na kamarádky přesměroval na mě. Najednou nebyla blbá Jana s Lenkou, ale já, že se s nimi stýkám. Nadávky gradovaly a už mi nadával nejenom ve vztahu ke kamarádkám, ale i k ostatním denním činnostem. Byla jsem úplně blbá kráva, protože mám telefon od O2, byla jsem totální sračka, protože používám na praní značku Persil místo Pervol, byla jsem mrdka, protože vstávám do práce v šest hodin, místo toho abych vstávala až v sedm, jako ostatní lidé a další. Dnes již nechápu, jak jsem si to mohla nechat líbit. Jednoho dne, když jsem chtěla odjet za synem, mi řekl, že zůstanu doma. Že mě chce mít nablízku, odmítla jsem, moc jsem chtěla vidět syna a jeho rodinu. Hrozně se rozčílil a začal mi nadávat, jak si nevážím jeho lásky a že přeci jenom chce, abych byla s ním. V té chvíli mi vrazil první facku, dodnes si to pamatuji. Prosil mě pak za odpuštění a já mu odpustila. Byla to však facka, která otevřela kolotoč dalších ran.

Násilí prakticky skončilo až jednu sobotu, kdy k nám přijel syn. Už si ani nepamatuji, co bylo důvodem hádky, ale když vešel syn do chodby, uviděl mě, jak ležím na zemi a Lukáš klečí na mně a buší do mě pěstmi. Syn neváhal, přiskočil a Lukáše odtrhl, ten spadl na zem. Mezitím na mě syn zakřičel, ať si jdu sbalit věci, že jdu s ním, pak mi pomohl vstát a šel se mnou. Rychle jsme sbalili pár mých základních potřeb a odjeli jsme k jeho rodině.

V tom strašném strachu a rychlosti jsem úplně zapomněla, kde je vlastně Lukáš. Údajně tam zůstal ležet. Za pár dní po tom na syna podal trestní oznámení za ublížení na zdraví, prý mu syn v opilosti zlomil ruku.

Po odchodu mi synova žena okamžitě domluvila podporu a terapie v jedné organizaci, s jejich pomocí jsem se utvrdila v rozhodnutí k Lukášovi se nevracet a podat na něj trestní oznámení, bohužel jsem však neměla žádné svědky k tomu, co mi dělal. Nikdo nevěděl o fackách, bití a neustálém ponižování. Policie tedy mé trestní oznámení odložila. Syn byl však bohužel odsouzen za ublížení na zdraví, dostal podmínku. Nechápu to... pouze mě chránil... kdybych mu to řekla dřív... kdybych se tak strašně nestyděla za to, jak se Lukáš choval… kdybych aspoň jednou zavolala policii, když mě Lukáš uhodil…

Nyní žiji sama a pracuji v jednom obchodním domě. Syn se snachou mě pravidelně navštěvují a občas hlídám malého vnuka. Docházím na terapie, nemohla jsem spát a stále dokola jsem před očima viděla, jak nade mnou Lukáš stojí a bije mě. Terapeutka mi pomáhá najít cestu, jak s těmito flashbacky pracovat.

Nahoru


Příběh Lucie

Nedávno jsem se zpětně zamyslela a uvědomila si, že vztah s Mirkem byl chybou od samého začátku, ale v té době jsem to neviděla nebo spíš jsem to vidět nechtěla. Již při prvním setkání na koupališti na mě neudělal dobrý dojem, ani už nevím kvůli čemu, a proto jsem s ním nechtěla jít na rande. On si však nějakým způsobem zjistil, kde pracuji. Začal na mě čekat před prací a doprovázet mě domů. Již z této doby si pamatuji na jedno odpoledne, kdy jsem se v práci zdržela o hodinu déle, když jsem vyšla z budovy, tak na mě začal křičet, kde jsem jako byla a s kým, že on tam na mě takovou dobu čekal… Říkal mi, že se o mě strašně bál, že vím přeci, že mě miluje. Tolik pozornosti mi lichotilo, a tak jsem s ním začala chodit a po krátké chvíli si ho i vzala.

Měl flexibilní pracovní dobu, a tak na mě mohl čekat před prací každý den. Po nějaké době už mi to začalo vadit a chtěla jsem si s ním o tom promluvit. Už si ani nepamatuju, co jsem řekla. Jediné, co si pamatuji je, že mě pak poprvé udeřil. Byla to moje vina, já ho provokovala, on to dělá všechno jenom kvůli mně, aby mě chránil a já si toho nevážím. Dostala jsem několik facek, kdy mě pak přitlačil ke stěně a začal mi bušit mojí hlavu o stěnu, poté mě odtáhl do koupelny se slovy, že si mám rozmyslet svoje chování, že on mi tohle dělat nechce, ale nedávám mu jinou šanci. Do koupelny mě strčil takovou silou, že jsem se zakymácela a spadla na zem a neměla jsem ani sílu se zvednout. Jen jsem brečela a snažila se přemýšlet, co se stalo.

Mám pocit, že jsem tam ležela snad hodiny, než koupelnu odemknul a vešel dovnitř. Byl úplně jiný, byl milý, pomohl mi zvednout a omýval ze mě krev a něco do mě hučel. Já jsem ale mluvit nechtěla, byla naštvaná za to, co mi provedl, nechtěla jsem, aby mu to prošlo. Jeho další reakce mě překvapila, chtěl totiž sex na usmíření. Říkala jsem si, jak ho vůbec něco takového mohlo napadnout? Po tom všem, co se před chvílí událo. Odstrčila jsem ho od sebe, že nechci. V tu ránu se opět změnil a začal na mě křičet. Říkal mi, že jsem "mrdka zasraná“, která si nic nezaslouží a že určitě "šukám" někoho jiného, že jsem "štětka" a on neví, proč se mnou je. Během toho mě znovu začal mlátit, a když jsem se opět ocitla na zemi, tak mě začal kopat do podbřišku a do rozkroku. Opakoval mi, že jsem "podělaná děvka", a když nechci spát s ním, tak nebudu "šukat" ani nikoho jinýho. Měla jsem neskutečný strach, co bude dělat a cítila obrovskou bolest, až jsem se z toho pomočila. Byla jsem hrozně ponížená. Když viděl, že jsem se počůrala, tak se mi vysmál a odešel…Ležela jsem tam počůraná až do rána.

Nevěděla jsem co dělat, na koho se obrátit, co říct, vždyť mi to nikdo neuvěří. V zoufalosti jsem zašla za mojí matkou, hned když mě ve dveřích uviděla, pochopila, co se stalo, ani jsem jí nemusela moc říkat. Máma mi ošetřila rány a udělala mi čaj. Jakoby věděla, že myslím na rozvod, mi řekla, že mě chápe, ale že to přebolí, že se musím víc snažit, aby se měl Mirek dobře. Ona to přeci taktéž vydržela, abych se se ségrou měla dobře. Musím pochopit, že chlapi mají svoje potřeby a Mirek je slušnej chlap, co chodí do práce. Jiný ženský jsou na tom daleko hůř. Poté mě odvedla zpátky domů.

Od té doby mě Mirek začal mlátit vcelku pravidelně a záminkou bylo cokoliv, už jsem nevěděla co víc udělat, abych ho nenaštvala. Jednou to bylo kvůli tomu, že jsem stihla pozdější autobus z práce, po druhé zase, že děti byly špinavé, posléze mi důvody přestal říkat úplně.

Po jednom z útoků jsem skončila se zlomeninou v nemocnici, kde mi sestřička dala kontakt na neziskovou organizaci pro oběti domácího násilí.

Nahoru 

 


Příběh Zuzany

Michal působil na první pohled mile a navíc mi v mých 16 lichotilo, že se o mě zajímá starší krásný kluk. Šli jsme spolu tancovat a já si užívala, jeho zájem. Když jsem si odskočila na toaletu, čekal na mě na chodbě. Začal mě líbat a sahal mi na prsa. Když jsem mu odsunula ruku, začal mě pomalu tlačit směrem ke dveřím na pánské toalety. Namítla jsem, že tam nechci, ale přesvědčoval mě a tiskl mě čím dál silněji. Ani nevím, jak se mu to povedlo, ale během chvilky mě zatlačil až do kabinky a zamknul.

Napřed mi to připadalo trochu jako hra a řekla jsem mu, aby mě pustil. Místo odpovědi se na mě zase vrhl, tak jsem se odtáhla a pokusila se otevřít. V tu chvíli se jeho chování prudce změnilo. Pevně mě držel, a když jsem se snažila utéct, tak mě surově chytil a dal mi facku. To byl pro mě takový šok, že jsem se chvíli nezmohla ani na slovo. Vyhrnul mi šaty a já jsem ho prosila, aby počkal, že takhle rychle to nechci. Řekl mi, "ať jsem zticha" a přimáčkl mě na stěnu. Pokusila jsem se křičet, ale zacpal mi pusu a znova mi vrazil facku. Brečela jsem a snažila se bránit a škrábat, ale on nepřestával a já jsem si připadala úplně paralyzovaná. Pak už jsem jenom brečela. Byla jsem jako v křeči. Strkal mi prsty do pochvy a přitom mně druhou ruku držel pod krkem a pak mi zase zakryl rukou ústa, abych nekřičela. Po chvíli se mě pokusil opět políbit, kousla jsem ho a znova křičela. Začal mi hlavou mlátit o stěnu a řvát,"že jsem blbá kurva a jestli nechci šukat, tak mu ho aspoň vykouřím".

Poté mě donutil kleknout si, tahal mě za vlasy, fackoval a strkal mi svůj penis do pusy. Nevím jak dlouho to trvalo, když jsem se ale přestala bránit, zmírnila se i jeho agrese. V jednu chvíli se mi povedlo zakřičet, ať už toho nechá, že to nechci. Někdo bušil na dveře a volal, ať otevřeme. Michal mě pustil a zapnul si kalhoty, potom otevřel. Stáli tam dva muži a jeden z nich se zeptal, co se děje a jestli je všechno v pořádku. Michal úplně klidným hlasem odpověděl, že ano. Ptali se mě, proč teda křičím, ale já jsem se nemohla vymáčknout, ještě byla jsem v šoku. Michal odpověděl za mě, "že při tom takhle vyvádím, protože to mám ráda". Hrozně jsem se styděla, jak si mě ti cizí lidé pohrdavě prohlíželi. Byla jsem rozcuchaná, ubrečená a snažila jsem se urovnat si vyhrnuté šaty. Nakonec jsem ze sebe vysoukala, že mě k tomu nutil proti mé vůli. Michal ale znova tvrdil, že jsem to tak chtěla a teď zapírám, protože se stydím. Připadalo mi, že to, co říkám já, nikoho nezajímá nebo to ani neslyší. Jeden z těch mužů ještě poznamenal, že se máme uklidnit, než na nás někdo zavolá policii, a pak odešel.

Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Uvěřila jsem mu, že by mě nikdo nebral vážně, a neměla jsem sílu znova projít tím vysvětlováním, co se dělo. Mluvit jsem o tom dlouho dokázala, nakonec pouze v náznacích a to jen s nejbližšími kamarádkami, později pak i se svým přítelem.

Nahoru 

Tištěná verze

Rádi vám zašleme publikaci v tištěné podobě za cenu poštovného.

administrativa@profem.cz

© 1994-2024 proFem | Redakce FenomioFlow