Výstava Obyčejné předměty, neobyčejná bolest

Silonky už nosit nemůžu. A z práce jsem musela odejít...

Foto: Tino Kuskunis

Výstava bourá zajeté představy a očekávání, která může veřejnost mít o obětech a podobě sexuálního násilí. Upozorňuje na dopady sexuálního násilí a invazivnost, se kterou promění životy obětí od naprostých základů. Vede návštěvníky k uvědomění, že cokoliv, co máme spojené s běžnou rutinou, může ztratit svůj původní význam během pár desítek minut.

Jádrem výstavy jsou předměty, se kterými běžně přijdete do kontaktu. Jsou všední součástí denně navštěvovaných míst, šatníků, domácností. Za každým z nich se však v tomto případě skrývá zcela jiný příběh, než jsme běžně zvyklí – příběh sexuálního násilí, který předměty proměnil na připomínku traumatické události a spouštěč bolesti.

V rámci výstavy jsou předměty umístěny na samostatných soklech a proměněny tak na artefakt s hlubším významem. V pozadí vidíme stylizované fotografie míst, které každý z nás alespoň trochu zná (plavecký bazén, studentské koleje, tramvaj…). 

Místa i objekty jsou důležitou součástí příběhů, které spojuje to samé: sexuální násilí.

Výstavní panely vtáhnou kolemjdoucí zvýrazněnými větami, které lidsky a autenticky popisují běžné situace. Běžné až do chvíle, než v nich hlavní postavy příběhů zažijí sexuální násilí a než se zcela všední prostor a věc nepromění ve zdroj trýznivých vzpomínek. Ve spouštěč stresové a posttraumatické reakce.

Díky výstavě si návštěvníci uvědomí nevyčíslitelné hodnoty maličkostí, které všichni považujeme za samozřejmost do té doby, dokud je neztratíme.