Výzkumy | proFem

Odškodňování obětí násilí na ženách

Nella Šimkovská

Odškodňování obětí násilí na ženách

I přes vysoký výskyt násilí na ženách ve společnosti zůstává drtivá většina obětí trestných činů znásilnění, domácího násilí a stalkingu bez odškodnění, vyplývá z našeho výzkumu. Od ledna 2020 realizujeme projekt „VICO – práva obětí genderově podmíněného násilí na odškodnění“ podpořený v rámci programu Evropské komise Spravedlnost 2014 - 2020, kde se společně s partnerskými organizacemi z Maďarska a Bulharska snažíme vyplnit mezeru v datech ohledně praxe odškodňování a poskytování peněžité pomoci.

Výzkum probíhal analýzou a zhodnocením stávající právní úpravy, rozhovory se zkušenými profesionálkami a profesionály a v neposlední řadě analýzou rozhodovací praxe českých trestních soudů. Celkem jsme zkoumali 556 rozsudků od 72 krajských a okresních soudů z let 2019 a 2020, které se týkaly 313 trestných činů znásilnění, 216 trestných činů domácího násilí a 122 trestných činů stalkingu.

Pokud se někdo stane obětí trestného činu, může v rámci trestního řízení žádat o odškodnění od pachatele - v takovém případě může chtít náhradu majetkové újmy (např. roztrhaná bunda, ukradený šperk atd.), nebo nemajetkové újmy, která představuje nehmatatelnou újmu na lidské důstojnosti a zdraví (např. náhrada útrap, které oběť musela vytrpět, kompenzace bolesti). Kromě možnosti v občanskoprávním řízení má oběť možnost svůj nárok vznést za zákonem stanovených podmínek také v trestním řízení. Musí jej řádně vyčíslit, doložit a musí dojít k odsouzení pachatele. Následně soud může rozhodnout tak, že:

a) nárok oběti přizná v plné výši,
b) nárok oběti přizná částečně a určí, že zbývající částky se musí domáhat v občanskoprávním řízení,
c) odškodnění nepřizná a určí, že oběť musí částku vymáhat v občanskoprávním řízení.

Vedle toho může oběť žádat o peněžitou pomoc od státu, která slouží k překonání náročného období a zhoršení kvality života po trestném činu.

Hlavní výsledky výzkumu

  • Téměř 80 % obětí neobdrželo v trestním řízení žádné odškodnění nemajetkové újmy.
  • Pouze čtvrtina obětí o odškodnění vůbec žádá. Důvodem je podle výzkumu nedostatečná informovanost o svých právech, komplikovanost trestního řízení, chybějící či nedostačující právní zastoupení, složitost vyčíslení a prokázání újmy a v neposlední řadě finanční zátěž pro poškozenou. Nelze opomenout ani nedůvěru k systému a orgánům činným v trestním řízení.
  • Zhruba 20 % obětí, které odškodnění nárokují, trestní soud nepřizná a odkáže je do řízení občanskoprávního. Z naší praxe můžeme s jistotou říct, že je takový postup velice problematický, protože oběť zpravidla do občanskoprávního řízení nepokračuje. Soudy nicméně argumentují, že oběti nárok dostatečně nevyčíslily, nespecifikovaly, neodůvodnily nebo neprokázaly příčinnou souvislost mezi spáchaným činem a újmou. Pravidelně také soudy označily dokazování nároku oběti za příliš náročné, které by vedlo k průtahům v trestním řízení.
  • Průměrně oběti nárokovaly téměř 260 000 Kč majetkové újmy a necelých 285 000 nemajetkové újmy. Soudy průměrně přiznaly oběti něco přes 126 000 Kč majetkové újmy a 141 000 nemajetkové újmy.

V rozhodovací praxi lze vypozorovat přihlížení k osobní a majetkové situaci pachatele a jeho schopnosti odškodnění zaplatit, bagatelizaci újmy (zejména té, která nevedla v posttraumatickou stresovou poruchu), omlouvání pachatele a naopak přičítání viny a spoluodpovědnosti oběti za spáchání trestného činu.

Pro oběti může být náročné až nemožné odškodnění od pachatele reálně vymoci, byť před soudem uspěly. Odpovědnost za výkon rozhodnutí totiž leží plně na oběti, a záleží tak pouze na její aktivitě. Oběť ale může být po celém trestním řízení tak vyčerpaná, že vize dalšího řízení pro ni může být nepředstavitelná.

Peněžitá pomoc od státu je poskytnuta naprostému minimu obětí, navíc poskytování peněžité pomoci od státu trvá neúměrně dlouho (i rok a půl), což je v rozporu s jejím smyslem a účelem.

Ve výzkumu se zároveň potvrdila i obecná zjištění, která jsme už delší dobu pozorovali i v praxi. Jedním z nich je, že naprostou většinu trestných činů spáchala osoba, kterou oběť znala. Dalším ze závěrů je, že oběti neznají svá práva v trestním řízení, včetně možnosti žádat odškodnění. Zároveň se ukázalo, že jsou limitované možnosti odborníků se vzdělávat a specializovat se v tématu odškodňování a násilí na ženách.

Na konci roku 2022 budeme k celému výzkumu vydávat publikaci se všemi podrobnostmi.

Návrh Plakát - odškodnění uživatele Barbora Báštěcká