Domácí násilí

Domácí násilí může mít různé podoby, a proto je velice obtížné ho rozeznat

Co je to domácí násilí? Dlouhodobé a opakované násilné jednání nebo vyhrožování takovým jednáním, v jehož důsledku dochází k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti nebo hrozí, že k němu dojde. K násilí dochází mezi osobami v rodinném nebo obdobném vztahu, které spolu často žijí ve společné domácnosti. Jedná se o stav, kdy jedna osoba využívá své převahy (fyzické, psychické, ekonomické) nad osobou druhou. Tyto pozice jsou neměnné!

Jaké jsou znaky domácího násilí?

  • K domácímu násilí dochází v soukromí (může se projevovat i na veřejnosti, ale častěji se odehrává za zavřenými dveřmi domácnosti)
  • Těžko prokazatelné (především psychické násilí)
  • Mezi obětí a násilníkem je blízký vztah, ať už se jedná o partnerský, příbuzenský atp.
  • Opakované útoky, nikoli jednorázová hádka
  • Dlouhodobý výskyt násilí ve vztahu
  • Stupňování agrese v útocích

Jak probíhá domácí násilí?

Cyklus domácího násilí lze přirovnat k zužující se spirále. Jedna fáze navazuje na druhou, poslední fáze navazuje ihned na první, ale období mezi jednotlivými fázemi se zkracují. Velice těžko se tento cyklus přerušuje a utíká se z něj. Všechny fáze se neustále opakují, ale jejich intenzita vzrůstá. Vzniká kruh vytváření závislosti oběti na agresorovi.

 

Obr.1: Duluthský model moci a ovládání u domácího násilí

 Duluthský model moci a kontroly

  1. První fáze je pro oběť domácího násilí tou jedinou příjemnou částí. Jedná se o období zamilovanosti, partner/ka je ohleduplný/á, zamilovaný/á. Toto období lze přirovnat k novomanželským líbánkám. Pro většinu obětí je toto období nejšťastnějším v jejich životě. Partner/ka je velice pozorný/á, vyprovází kupříkladu ženu do práce i z práce, tráví spolu všechen volný čas. Ale ve skutečnosti jen chce mít svou oběť pod kontrolou. Když chce oběť jít ven s kamarády/kami, vymlouvá mu/jí to a přesvědčuje ho/ji, že volný čas chce trávit jen s ní/m. Budoucí oběť pak cítí pocity viny, když tráví čas bez svého partnera/ky, zužuje své sociální kontakty na minimum. Partner/ka nad ní získává pomalu, ale jistě nadvládu. Na veřejnosti však vypadají jako ideální pár.
  2. V druhé fázi již dochází k vytváření napětí. Partner/ka bývá často podrážděn/á i pro nepatrný prohřešek. Oběť dává vinu sama sobě a snaží se být dokonalejší, poslušnější a pracovitější, aby se partner/ka choval/a jako na počátku jejich vztahu. Verbální komunikace mezi partnery je nahrazena z velké části komunikací neverbální. Partnerova/čina verbální a neverbální komunikace si odporuje. Jinými slovy něco řekne, ale zachová se jinak. Tento stav neustálého napětí má na oběť neblahý vliv, dochází k tzv. destabilizaci, oběť si není jistá, zda to, co vnímá, je skutečně přehnané nebo se jí to jen zdá.
  3. V třetí fázi se násilí začíná objevovat i na veřejnosti, slovní týrání se může vystupňovat v násilí fyzické. Násilí je chladné a opakující se. Pokud se oběť vzbouří, agresor/ka ho/ji označí za „hysterku“ a upozorní ho/ji na jeho/její agresivitu. To vede k tomu, že se oběť cítí vinna a dochází k oslabení obranných reakcí.
  4. Čtvrtou fází jsou sliby a líbánky. Partner/ka se omluví a po nějakou dobu se opět chová pěkně. Avšak brzy se situace začne znovu opakovat a často s vyšší intenzitou.

S jakými typy násilí se můžeme setkat?

Rozlišujeme několik druhů domácího násilí, které se pak často v různé míře a intenzitě kombinují:

  1. fyzické násilí (strkání, fackování, tahání za vlasy, smýkání, házení předmětů, znehybňování oběti atd.);
  2. psychické násilí (slovní týrání, ponižování, zesměšňování, permanentní kontrola, výslechy, vyhrožování atd.);
  3. sexuální násilí (všechny intimní kontakty, které jsou na oběti vynucovány proti její vůli);
  4. ekonomické násilí (zamezení možnosti disponovat s finančními prostředky, zákaz získání zaměstnání, neposkytování finančních prostředků, vystavování hladu atd.);
  5. sociální (zamezení kontaktu s rodinou či přáteli, zákaz využívání komunikačních prostředků, sociální izolace atd.).

Žena či muž, kteří zůstávají z různých důvodů v násilném vztahu, by měli promyslet plán, jak se chránit před násilím ze strany partnera/-ky. Bezpečnostní plán je postup, kterého se ohrožená osoba drží v případě útoku.

Co je to bezpečnostní plán?

Mezi základní pravidla patří:

  • Mít u sebe mobilní telefon nebo diář s důležitými telefonními čísly na osoby, které může v případě ohrožení kontaktovat a požádat o pomoc.
  • Mít bezpečnostní balíček (doklady, peníze, mobil, platební kartu, klíče, pár kusů oblečení), který má uložený na bezpečném místě (u přátel, v autě, někde, kde jej nenajde násilná osoba).
  • Mít domluvený krizový plán s kamarádkou, rodinou apod., kam utéct v případě akutního ohrožení.
  • Mít v bytě „bezpečnou“ místnost, kde se může uzamknout nebo odkud může z bytu utéct v případě akutního ohrožení.
  • Mít domluvený signál se sousedy (například rozsvěcet a zhasínat), aby zavolali Policii ČR

Stejně důležité, jako naplánovat bezpečí v případě, že ohrožená osoba v násilném vztahu zůstává, je, naplánovat odchod od násilného partnera.

  • Měla by zvolit vhodnou chvíli pro útěk (když je tyran v práci, apod.),
  • Měla by si předem zařídit možnost pobytu u osoby, které věří, a kterou tyran nezná, u ní si schovat tašku, tzv. bezpečnostní balíček.

Zdroje:

1. HRUŠKOVÁ, M., KOZLOVÁ,L., in KAHOUN, V., KOZLOVÁ, L., TÖTHOVÁ, V. Sociální práce. Praha: Triton 2003,

2. MARREWA , A. Nenechte si ubližovat. Praha: Portál 2002

3. Obrázek Duluthský model: CONWAYOVÁ, H. Domácí násilí : příručka pro současné i potencionální oběti. 1. vyd. Praha : Albatros, 2007. s. 16.