Sexuální zdraví a sexuální násilí mezi teenagery a mladými lidmi

Eva Michálková

19.07.2018

Sexuální zdraví a sexuální násilí mezi teenagery a mladými lidmi

Sexuální násilí se nevyhýbá ani mladými lidem - přečtěte si článek o tom, jak může být partnerské násilí mladých lidí propojeno s některými formami sexuálního násilí a jaký to má dopad na sexuální zdraví teenagerů a mladých lidí.

Kde začíná sexuální násilí?

Studie z roku 2001 (AAUW 2001, gtd. in Allroggen et al. 2011, str. 17), která se zabývala motivy sexuálního obtěžování, ukázala, že mnoho teenagerů neví, kde sexuální násilí začíná a co se považuje za běžné: 43 % zapojených chlapců a 34 % dívek uvedlo, že „nešlo o nic vážného“, šlo o něco co „dělá hodně lidí“ anebo, že je to „součástí školního života“. Z 10 % chlapců a 12 % dívek, kteří chtěli uplatnit svou moc nad jinými, se jako motivem pro sexuální obtěžování a násilí ukázal být zájem o to, navázat s jejich „obětí“ vztah. Někteří respondenti například řekli: „Měl/a sem zájem o tu osobu, myslel/a jsem si, že se to té osobě líbí a chtěl/a sem s tou osobou chodit“. Toto tedy ukazuje pokus o navázání kontaktu a touhu po vztahu s danou osobou. Stejně tak to poukazuje na fakt, že mladí lidé a teenageři jsou si někdy nejistí nebo nevědomi způsobů komunikace s ostatními a nevědí, jaké chování je pro první kontakt, vytváření společné dohody o povaze vztahu a jeho případné budování adekvátní. Tlak vrstevníků zde hraje klíčovou roli a nemůže být podceňován. 23-24 % teenagerů uvedlo, že bylo do sexuálního obtěžování motivováno a nabádáno přáteli (ibid).  Tato data dokazují, že je velmi důležité zvyšovat povědomí mladých lidí a teenagerů o tom, jak se vcítit do jiných lidí a vysvětlovat, kde je hranice mezi běžným chováním ve vztahu a sexuálním násilím.

Sexting, tedy zasílaní obrázků a zpráv se sexuálním charakterem či obsahem, hraje důležitou roli ve spojení se zkušenostmi se sexuálním násilím mezi mladými lidmi. Evropský dotazník, ve kterém bylo dotazováno 4564 teenagerů z Bulharska, Kypru, Anglie, Itálie a Norska ve věku 14-17 let by mohl prokázat jasnou korelaci mezi sextingem a zkušenostmi s násilím v skutečném životě.  I přes velké rozdíly mezi zkušenostmi teenagerů v různých zemích, u těch, kteří nahlásili skutečnost, že se nachází v násilném vztahu, bylo také dvakrát tak větší riziko, že obdrželi či dostávají (nebo sami zaslali) fotku či zprávu sexuálního charakteru. Významná část dotazovaných dívek uvedla, že obrázky anebo zprávy, které zaslaly partnerovi, byly dále přeposílaní jiným lidem (STIR 2015).

  

Sexuální zdraví a sexuální násilí mezi teenagery:

Mezinárodní studie a kriminální statistiky objasňují, že většina sexuálních napadení směrovaných vůči mladým lidem je právě pácháno také ze strany mladých. Příčiny toho jsou komplexní a mohou být, mimo jiného, spojeny s neadekvátním sexuálním vzděláváním, mohou vycházet z normalizace porušování hranic nebo z nedostatku možností, kde by se mohli teenageři a mladí lidé bezpečně informovat nebo hovořit o lásce, vztazích, sexualitě a jak by mohli budovat pozitivní postoj k těmto tématům (Hazissa 2017).

Jednou z relevantních výzev dospívání je vývoj zdravé a zralé sexuality. Sexuální zdraví zahrnuje nejen vyhýbaní se negativním důsledkům při pohlavním styku (jako je například infekce ze sexuálně přenosných nemocí a nechtěné těhotenství), ale na druhé straně také zdravou sexualitu. Ta je založená na postojích, zkušenostech a znalostech o sexualitě (Doherty et al. gtd. in BMG 2015, str. 54). Definice od Světové zdravotnické organizace z roku 1975 již zahrnuje pohled, že sexuální zdraví  se netýká pouze stránky fyzické, ale zahrnuje také emocionální, mentální a sociální aspekty (BZGA 2011, str. 19).

V publikaci vydané Evropskou regionální kanceláři Světové zdravotnické organizace a BZgA (Federální Centrum pro zdravotnické vzdělávaní v Německu), je sexuální vzdělávaní považováno za důležitou součást všeobecné podpory zdraví, protože nejen přispívá k vyhýbání se negativním důsledkům sexuality díky svým preventivním opatřením, ale také pomáhá zlepšovat kvalitu života, zdraví a duševní pohody obecně (ibid, str. 7).

„Holistický přístup vnímá sexualitu jako lidský potenciál, jako všeobecnou životní energii, která pomáhá dětem a adolescentům v rozvoji základních dovedností, s nimiž mohou sami určit svou sexualitu a vztahy v různých vývojových stadiích. To je pak povzbuzuje k prožívaní sexuality a vztahů naplňujícím a zodpovědným způsobem. Tyto dovednosti jsou později velmi důležité, a to zejména ve spojitosti s ochranou před možnými riziky.“ (BZGA 2011, str. 5-6).

Jedním z možných rizik je sexuální násilí. Sexuální násilí mezi mladými lidmi a teenagery je relevantním problémem společnosti. Například v USA jsou podle Katze více než 50 % obětí všech sexuálních násilných činů děti a 20 % všech znásilnění jsou páchány teenagery ve věku méně než 18 let (Katz 1990). Tato čísla jsou podložené americkou studii, podle které jsou 1 z 5 znásilnění a 30-50% případu sexuálního zneužívaní páchány teenagery nebo mladými lidmi (Eisner & Ribeoud 1990). Další průzkum z USA z roku 2009 realizovaný mezi studenty středných škol ukázal, že 50% dívek a přibližně 25% chlapců již zažilo násilné chování na střední škole. 5,4 % z dotazovaných studentů ve věku 12 až 19 let označilo sebe sama za původce sexuálně násilného chování (vgl. Harlander et al. 2011, S.20).

Důležitá stádia psychosociálního vývoje zahrnují také vývoj nezávislé sexuální identity, kterou si jedinec určí dle sebe sama, schopnost rozlišovat své emoce a učit se empatie s ostatními lidmi, stejně tak jako rozvoj sexuality: pro teenagery a mladé lidi je nezbytné naučit se prožívat svou sexualitu způsobem, který je sociálně akceptovatelný, sebeurčující ale taky zodpovědný. Je to tedy otázka schopnosti prožívat sexualitu konsenzuálním způsobem, přičemž se rozvoj této schopnosti zdá být pro některé teenagery a mladé lidi náročným úkolem.

Ve výše uvedené studii uvedla velká část sexuálně aktivních teenagerů (téměř 40 %), že nebyli schopni určit, jak daleko jsou odhodláni zajít, tedy že vnímali sebe sama jako silně ovlivňováni jinými (tedy například partnerem) (Harlander et al. 2011, str. 20). Můžeme proto mluvit o „šedé oblastí“, která popisuje, že adolescenti často provádějí sexuální aktivity „dobrovolně“, zkoušejí je a tím se dostávají za své osobní hranice. Některé z těchto aktivit nemusí být daným jedincem vnímány jako sexuální násilí, stejně tak ale nemusí být vnímány jako provedené na základě vlastního rozhodnutí. Znamená to tedy, že existuje jen tenká hranice mezi vlastním rozhodnutím a heteronomií, mezi dobrovolností a donucením.

Protože jsou tyto vzorce chování velmi genderované (týkají se ve větší míře dívek a žen), je důležitým aspektem prevence sexuálního násilí právě podpora dívek v tom, aby samy zjistily, co chtějí a uměly to komunikovat. U chlapců je pak nutná podpora zodpovědného chování. U obou pohlaví je pak důležité podporovat, aby všechna rozhodnutí činili mladí lidé a teenageři zodpovědně a aby zároveň zpochybňovali a přehodnocovali tradiční role (ibid.).

  

Závěr – proč se zaměřovat na prevenci sexuálního násilí ve spojitosti s partnerským násilím mladých?

Na základě výše uvedených výsledků můžeme konstatovat následovné: zvyšování povědomí o sexuálním zdraví a edukace teenagerů se při prevenci partnerského násilí mladých ukazuje jako nevyhnutelná. Konsenzuální sexualita, respektování partnerova/partnerčina soukromí a akceptovatelné chování podle představ a tužeb partnera/ky jsou oblasti, ve kterých se někteří teenageři a mladí lidé musí hodně učit. Jde však o úkol celé společnosti - začít diskutovat o zdravých vztazích a zvyšovat povědomí o partnerském násilí mladých. Obrovské zdravotní důsledky, které s prožívaným násilím souvisí, dokazují, že preventivní a intervenční opatření mají vysokou prioritu pro dosažení změn ve vztazích a předcházení negativních důsledků. My jako odborníci máme zodpovědnost za to, abychom byli dostupní jako kontaktní osoby, a abychom informovali o adekvátním poradenství a pomocných službách.

 

Seznam zdrojů:
Allroggen, Marc/Spröber, Nina/Rau, Thea/Fegert, Jörg M. (2011): Sexuelle Gewalt unter Kindern und Jugendlichen. Ursachen und Folgen. Eine Expertise der Klinik für Kinder- und Jugendpsychiatrie/Psychotherapie, 2. Erweiterte Auflage. Universitätsklinikum Ulm.
Autonome Österreichische Frauenhäuser (2018): Zahlen und Daten, Stand August 2018, Downloaded on 25.09.2018: https://www.aoef.at/index.php/zahlen-und-daten
Bundeskriminalamt (2016): Polizeiliche Kriminalstatistik. Downloaded on 24.10.2018: www.bka.de
Bundesministerium für Gesundheit (BMG) (2015): Gesundheit und Gesundheitsverhalten von österreichischen Schülerinnen und Schülern. Ergebnisse des WHO-HBSC-Survey 2014, p. 54. Vienna
Bundeszentrale für gesundheitliche Aufklärung (BZgA) (2011): WHO-Büro für Europa und BZgA: Standards für die Sexualaufklärung in Europa. Rahmenkonzept für politische Entscheidungsträger, Bildungseinrichtungen, Gesundheitsbehörden, Expertinnen und Experten. Köln.
Eisner, Manuel/Ribeoud, Denis (2006): Tabuisierte sexuelle Gewalt unter Jugendlichen, Neue Züricher Zeitung from the 28.11.2006, p. 55
Harlander, Eva/Maier-Wailand, Petra/Seidler, Yvonne/Wochele, Christian (2011): Sexuelle Gesundheit von Jugendlichen.Downloaded on 07.11.2018: www.hazissa.at
Hazissa (Hg.) (2017): Survey of the sexual health of adolescents and young adults. Downloaded on 24.10.2018: http://www.european-flirt-expert.eu/de/produkte/studie/
Katz, Roger C. (1990): Psychosocial adjustment problems in adolescent child molesters. Child Abuse und Neglect, 14, p. 567-575.
Schrenk, Eva/Seidler, Yvonne (2018): Sexualisierte Gewalt und Prävention: Wissen schützt! Eine Erhebung zur Situation in Österreich. Diss., Karl-Franzens-University Graz.
Statistik Austria (2016): Verurteilungsstatistik, Downloaded on 24.10.2018: www.statcube.at
STIR Safeguarding Teenage Intimate Relationships (2015): Briefing paper 2. Downloaded on 24.10.2018: http://stiritup.eu/project/