Novinky | proFem

Výsledky výzkumu o domácím násilí v souvislosti s pandemií

Barbora Báštěcká

16.02.2021

Výsledky výzkumu o domácím násilí v souvislosti s pandemií

Minulý rok se nesl ve znamení šíření koronaviru a vládních opatření, kvůli kterým lidé trávili doma mnohem více času, než byli zvyklí. Oběti domácího násilí tak často musely být zavřené v jednom bytě s násilníkem. Jaký měla pandemie vliv na jejich situaci?

Od jara loňského roku výzkumnice Blanka Nyklová ze Sociologického ústavu Akademie věd a Dana Moree z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy mapovaly situaci domácího násilí v souvislosti s pandemií. My jsme se podíleli na úvodní fázi výzkumu, ve které jsme pomáhali se sběrem dat.

Výsledky, které představily na tiskové konferenci v pondělí 15. února, ukázaly mimo jiné na to, že izolace způsobená karanténou přispěla četnosti, intenzitě a dopadů násilí.

Výrazně se zvýšila poptávka po službách pomáhajících organizací, v některých případech i o 50 procent ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku. My jsme například zaznamenali nárůst kontaktů především po telefonu ze 75 jednorázových kontaktů v roce 2019 na 113 kontaktů v roce 2020, přičemž nepoklesla čísla péče o dlouhodobé klientky.

Intervenční centra, Policie a OSPOD však nárůst případů nezaznamenaly. To, že různé instituce hlásí velmi odlišné výsledky, vyplývá ze způsobu, jakým data vykazují. Například policie případy domácího násilí vyhodnocuje podle hlášení trestného činu či institutu vykázání, jejichž výskyt při pandemii spíše poklesl.

Obecně výzkum ukázal, že pandemie přispěla k četnosti případů i intenzitě domácího násilí, ale zvýšil se práh pro jeho hlášení či pro vyhledání pomoci u institucí ze strany obětí. Organizace i ostatní pilíře pomoci navíc zaznamenaly výrazné zvýšení hlášení případů po skončení takzvaného lockdownu.

Výzkum také ukázal, že převládají jen velmi obtížně prokazatelné formy násilí, nejčastěji psychické či ekonomické. Fyzické násilí se pak převážně projevuje tak, že pod něm nezůstávají viditelné stopy, jako jsou například facky. Sexuální násilí je přítomno v necelé polovině případů.

Pracovnice organizací zaměřujících se na ohrožené děti také upozorňovaly, že násilí čelí v důsledku karanténních opatření a distanční školní výuky více i děti.

Krize měla i další dopady na jejich klientelu institucí, například v podobě zvýšené zátěže na psychiku. Podle oslovených terapeutek způsobovalo intenzivnější sdílení domácnosti s násilníkem drtivější traumatizaci obětí. Problémem bylo i přerušení kontaktu s psychoterapeuty, které negativně doléhalo například na ženy, které ze vztahu s násilníkem odešly. 

Pandemie podle výzkumu pomohla odhalit slabá místa systému pomoci obětem. Zpočátku nebyl jasný postup, jakým mohou pomáhající organizace nabízet své služby klientkám. Problémem byl i nedostatek ochranných pomůcek.  Zčásti se konzultace přesunuly do on-line prostoru a svůj provoz musely upravovat i instituce jako je Policie či OSPOD.

Kromě toho se ukázala velká nekonzistence systému, respektive velmi rozdílné fungování jednotlivých „pilířů“ pomoci. V některých regionech byla problematická také komunikace mezi jednotlivými orgány, které spolu musí nějakým způsobem spolupracovat.

Otázka bydlení je pro oběti domácího násilí složitá dlouhodobě, v době pandemie byla však o to palčivější. Azylové domy totiž často nemohly přijímat nové klienty. U krizového bydlení se rovněž ukázaly nedostatečné kapacity lůžek a potřeba jejich navýšení.

Dana Moree a Blanka Nyklová situaci zkoumaly na základě případů neziskových organizací a hloubkových rozhovorů s klientkami a sociálními pracovnicemi organizací zabývající se problematikou domácího násilí. Dále hovořily také s pracovnicemi a pracovníky Policie České republiky, OSPODu, intervenčních center či neziskových organizací. Výzkumu se účastnili také právničky, terapeuti, advokáti a advokátky a soudci a soudkyně.

Celou výzkumnou zprávu s dalšími zjištěními si můžete přečist zde.