Otázka:

Dobrý den , byla bych ráda , kdyby můj dotaz byl zveřejněn - pro ostatní . Domácí násilí nemusí být jen fyzické a obětí nemusí být jen manželka - partnerka . Měla jsem tu smůlu , že jsem vyrůstala v neharmonické rodině , manželství rodičů se rozpadlo ( otcovou vinou - nevěry , alkohol , jeho despotická povaha ) ale bydleli až do otcovy smrti stále ve společné domácnosti - a já dcera s nimi .Otec to pojal asi takto : manželství mu nevyšlo , jediné co mu vyjde a bude " po jeho " je život jeho dcery - tedy můj .Vybral mi školu i povolání ( já jsem chtěla něco jiného ) , nesměla jsem nikam chodit , mít kamarádky , jen se učit a drezůrovat na roli budoucí poslušné manželky pro ženicha , kterého mi sám vybere podle svého vkusu a kterého budu poslouchat - aby to neskončilo jako jeho manželství , kdy mu maminka " drze " říkala své názory . Snažila jsem se nějak bránit , ale naprosto bezúspěšně - obrátila jsme se na psychiatričku protialkoholního centra v místě bydliště ( otec mě vydíral svým pitím , řvaním a vyhrožováním , když jen trochu hrozilo , že vše nebude po jeho ) - nechtěla s tím dělat nic , že by ji můj otec mohl žalovat , obrátila jsem se i na právníka - ten mi řekl , že do kauzy :" dítě proti vlastnímu rodiči " v žádném případě nepůjde , že nejsem týraná manželka . Neměla jsem tehdy kam odejít , nevěděla jsem si už jinak rady ( byla jsem mladá 15- 23 let ) . Otec mě donutil ke všemu , co si zamanul . Dostávala jsem se z toho celá dlouhá léta , připadalo mi , že žiji život ne svůj , ale někoho jiného . Dnes jsem ve středním věku a již sama , ztracené a zmařené roky života mi nikdo nevrátí . Jak se mají bránit děti a mladí této formě násilí ve vlastní rodině ? Zdena .

Odpověď:

Dobrý den,

rodinná situace, kdy dochází k dlouhodobému psychickému a emocionálnímu týrání dítěte, zvláště nemůže-li se dítě opřít alespoň o jednoho rodiče či blízkého příbuzného nebo jinou důvěrnou dospělou osobu, která by zakročila, je velice tíživá. Psychické týrání má mnoho podob a bohužel je hodně časté. Mnoho rodičů si devastující vliv svého chování na dítě vůbec neuvědomuje, kde je ohrožen zásadně jeho duševní vývoj a negativně se psychické týrání může projevit až v jeho dospělém životě (ve všech rovinách: partnerská a rodičovské, pracovní i v sociálních kontaktech). Důležitou roli zde hraje "nastavení" dítě - jeho osobnostní předpoklady, temperament, odolnost. Poškození sebevědomí a vlastní hodnoty patří k nejrozšířenějším škodám, kterých se rodiče na dětech dopouštějí

Co se týče práva - existují určité způsoby, jak může samo dítě tuto situaci řešit.

Upozornit OSPOD, že dochází ke zneužívání rodičovských práv vůči dítěti, může každý. Také dítě má právo požádat OSPOD a jiné státní orgány, školy či zdravotnická zařízení o pomoc při ochraně svých práv. Zpravidla bude ovšem bohužel takového kroku schopno až dítě určitého věku a rozumové vyspělosti. O pomoc může takto dítě žádat samo, bez vědomí svých rodičů či jiných osob odpovědných za jeho výchovu. Dále dítě, které je již schopné formulovat vlastní názory, má právo je svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají v rámci sociálně-právní ochrany, a to i bez přítomnosti rodičů.

Běžně zastupují zájmy dítěte a jednají za dítě jeho rodiče. Jestliže by ale mělo dojít ke střetu zájmů dítěte a rodiče, nemůže jej rodič uspokojivě zastupovat a pro takové případy jmenuje dítěti soud opatrovníka. Opatrovníka jmenuje také tehdy, nehájí-li rodič dostatečně zájmy dítěte nebo je-li toho zapotřebí v zájmu dítěte. Tímto opatrovníkem bývá Orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále OSPOD), který má právo podat návrh na zahájení řízení před soudem v zájmu dítěte. Může tedy podat návrh soudu např. na zahájení řízení o omezení nebo zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti. Pokud by pak nastala situace, kdy by ani jeden z rodičů nevykonával rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud by jmenoval dítěti poručníka, který by měl v zásadě vůči dítěti všechny práva a povinnosti jako rodič.

Co se týče nové právní úpravy, účinné od 1.1.2014, kdy vstoupí v účinnost nový občanský zákoník (zákon číslo 89/2012 Sb.), tak tento předpis upravuje vzájemná práva a povinnosti rodičů a dětí. Hovoří o výchovných prostředcích, které mají být přiměřené okolnostem, neohrožovat zdraví dítěte, jeho rozvoj a především se nedotýkat lidské důstojnosti dítěte. Stanoví rozsah rodičovské odpovědnosti, která spočívá zejména v péči o zdraví dítěte (tělesného i psychického), o rozumový a mravní vývoj, o jeho ochranu a další.  Rodičovskou odpovědnost mají oba rodiče zpravidla do doby, než dítě dosáhne 18 let. Nicméně v určitých případech, kdy ji rodiče nevykonávají řádně a v zájmu dítěte, tedy kdy dítěti způsobem jejího výkonu naopak škodí, může být rodičovská odpovědnost omezena soudem. V takovém případě soud přesně stanoví, v jakém rozsahu je rodič omezen na svých právech vůči dítěti, tedy ve své rodičovské odpovědnosti.

Též v situaci, kdy rodič svoji rodičovskou odpovědnost zneužívá či závažným způsobem zanedbává, může být soudem i samotného výkonu rodičovské odpovědnosti zbaven. Obdobně bude soud posuzovat, zda je výkon rodičovské odpovědnosti nezbytný, spáchá-li rodič proti dítěti úmyslný trestný čin.

Hovořila jste o tom, jak vám váš otec autoritativně zvolil budoucí povolání. V podobných případech bude možné, aby rozhodl soud na návrh jednoho z rodičů, a to v situaci, kdy se nedohodnou rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná, zejména se zřetelem k jeho zájmu. Pod takto významnou situaci řadí nový občanský zákoník i volbu povolání či vzdělání dítěte. Aby soud v dané věci rozhodl, bude ale nutný návrh jednoho z rodičů.

Bohužel existují i takové případy, kdy se rodič dopouští na dítěti takového jednání, které již svou intenzitou naplní skutkovou podstatu trestného činu. Tyto těžší případy pak musí být trestně stíhány. Zejména se jedná o trestné činy týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku), či týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku). V trestním řízení pak platí zásada legality, tedy že státní zástupce musí stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví. Podnět policejnímu orgánu či trestní oznámení může učinit kdokoli.

Odpovídá: