Otázka:

Co můžu z právního hlediska dělat, když se mi někdo nabourá do e-mailu, čte mou poštu, nebo dokonce rozesílá mé maily ostatním?

Odpověď:

Už samotné nabourání se do cizí pošty, i když v elektronické podobě, je trestným činem § 182 Porušení tajemství dopravovaných zpráv, za který hrozí odnětí svobody až na dvě léta. Toto chování naplňuje i skutkovou podstatu trestného činu § 183 Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí. Ten, kdo neoprávněně zveřejní, zpřístupní třetí osobě nebo jinak použije takto získané informace, hrozí mu trest odnětí svobody až na jeden rok. Může se jednat jak o elektronickou komunikaci (maily, chaty, soukromé zprávy na sociálních sítích), tak i o materiály v ní získané (osobní fotografie, videa atp.). Až na dva roky potom bude pachatel potrestán, chová-li se popisovaným způsobem v úmyslu ohrozit společenskou vážnost oběti nebo způsobit jí jinou
újmu. To v praxi znamená, že pokud je motivací pachatele dotčenou osobu veřejně zesměšnit, hrozí mu za to až dvojnásobný trest.
Ve chvíli, kdy se pachatel takového jednání dopouští vůči druhému z rasových, náboženských, národnostních, etnických a politických důvodů, hrozí mu dokonce odnětí svobody nejméně na šest měsíců a nejvýše až na pět let. V daném případě je tedy podstatné to, čeho se pachatel zmíněným jednáním snaží docílit a proč. Takové jednání je ale samozřejmě trestné i bez speciálního motivu, jak zmiňuji výše.
Pokud okolnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, je dalším krokem podání trestního oznámení. To znamená, že oběť buď sama, nebo v doprovodu svých blízkých (rodiče, partner, přátelé) oznámí spáchaný čin na policii, a to i v případě, že neví, kdo je pachatelem. Při té příležitosti je žádoucí doložit co nejvíce důkazů, protože čím více důkazů má policie k dispozici, tím rychleji případ vyřeší či dopadne pachatele.

 

Odpovídá: právnička týmu Advocats for Women