Nebezpečné pronásledování

Naďa Gubová

Původní význam tohoto slova pochází z řeči lovců, kde znamená stopováním uštvat lovenou zvěř k smrti. V současnosti se však jedná o umanuté upnutí se na danou oběť proti její vůli. Pronásledování je opakované, dlouhodobé a důsledkem je narušování soukromí, osobní svobody a lidské důstojnosti oběti. V závažných případech pak ohrožuje psychické a dokonce i fyzické zdraví oběti, v extrémních případech pak i její život.


Jaké jsou znaky a projevy stalkingu?


Stalking je charakterizován několika typickými znaky, které se více či méně opakují ve většině případů. O nebezpečné pronásledování se ale může jednat i pokud jsou naplněny pouze některé ze zmíněných znaků.

  1. opakovanost (dlouhodobost) - pokusy o kontakt jsou mnohočetné a trvají delší dobu
  2. intenzita - frekvence se může lišit, někdy střídavě roste a klesá, jindy se postupně stupňuje nebo naopak na intenzitě postupem času ubývá, ale může zůstávat i stabilně na stejné úrovni; důležitý je ale fakt, že oběť je v permanentním neklidu a dokonce to, že se očekávaný atak nekoná, může v oběti vyvolat o to větší úzkost a napětí, protože čeká, co a kdy přijde
  3. nevyžádanost - je nutné, aby oběť řekla jasné NE, vztah ukončila a jednoznačně dala najevo stalkerovi, že o kontakt nestojí a je jí nepříjemný; pokud tato podmínka není splněna, nemusí jít vůbec o pronásledování, protože tzv. pachatel možná vůbec netuší, že vztah je skutečně ukončen a že jeho chování vyvolává negativní emoce a strach
  4. vybočuje z normy - chování společensky nepřijatelné
  5. eskalace - stupňování nebezpečnosti ataků; často začíná u obtěžování, přerůstá v pronásledování, ke kterému se mohou postupem času připojit výhružky nebo dokonce ataky

Konkrétní projevy stalkingu mohou být skutečně rozmanité. Dají se použít prostředky legální (telefonování, zasílání dárků..) i nelegální (podvody, ničení cizích věcí, zabíjení domácích mazlíčků..). Jednotlivé projevy ale stalking nezakládají, musíme je posuzovat v kontextu celé situace. Mezi typické způsoby chování pachatele patří kontaktování oběti, vyhledávání fyzické blízkosti oběti a slídění, osočování, nátlak a psychické deptání, pokusy o kontakt přes třetí osoby, fyzické násilí, kyberstalking.  V následující tabulce je přehled konkrétních projevů chování pachatele:

telefonuje oběti   85%
potuluje se v její blízkosti 68%
pokouší se ji kontaktovat přes třetí osoby 65%
vyptává se na ni v jejím prostředí 55%
postává před jejím domem 54%
zasílá jí dopisy 50%
zasílá SMS 47%
sleduje oběť 44%
posílá jí dárky 43%
beze slova postává (posedává)v její blízkosti 39%
zanechává jí vzkazy na dveřích, v autě 35%
zasílá jí emaily 35%
pronásleduje ji autem 35%
ničí její majetek 26%
vniká do jejího bytu 18%
zasílá jí šokující předměty 13%
objednává zboží či služby jejím jménem 10%

(Voss 2004)

Jaké jsou druhy stalkingu?

Stalking můžeme rozdělit na několik základních druhů. Při jejich dělení vycházíme především ze vztahu, který spolu oběť a pachatel měli. Podle četných výzkumů se pronásledování objevuje nejčastěji u vztahů osobních (milenecké, partnerské, ale i sousedské), pracovních a mediálně zprostředkovaných (pronásledování celebrit).


Nejčastějším je ex-partner stalking, který představuje v současnosti 50% všech případů. Stalking tady navazuje na krach nebo kolaps reálného vztahu. Tento druh patří k nebezpečnějším formám stalkingu, protože v průměru jsou bývalí partneři více násilní než neznámí pronásledovatelé. Na druhou stranou však neplatí, že všichni pronásledovatelé z řad bývalých partnerů se uchýlí po zániku vztahu k násilí. Nicméně v tomto případě se můžete často setkat s negativním přístupem policie, protože nechce zasahovat do „rozchodových šarvátek mezi partnery".

Dalším druhem je tzv. umanutý ctitel. S tímto typem se setkáváme v 18,5% současných případů. Obtěžování má v tomto případě kořeny v údajné zamilovanosti pachatele do oběti. Oběť se v tomto případě stává idolem, středobodem pachatelova světa. Je to jakási měkčí varianta stalkingu, mluvíme spíše o obtěžování a riziko násilné agrese je zde nižší. Cílem pronásledovatele je navázat s obětí romantický vztah, nikoli pomsta, ovládnutí atd.

Třetí typ je fixovaný pronásledovatel s psychickými poruchami. Tyto případy bývají velmi vážné. Pachatel má snahu kontrolovat život oběti a zastrašovat ji. Motivací je zlikvidovat život pozitivního šťastného úspěšného jedince. Jeho následné chování můžeme analogicky přirovnat ke hře na kočku a myš. Tyto případy končí často fyzickým atakem a v některých případech i likvidací oběti.

Jaká je motivace stalkerů?

Motivace k nebezpečnému pronásledování je různorodá, nejčastěji se ale setkáváme se snahou obnovit bývalý vztah nebo touhou vztah založit. Dalším motivátorem může být pomsta. Důležitým faktorem jsou i nedostatečné sociální schopnosti, což je v současnosti čím dál aktuálnější problém, ale ne pouze u pachatelů, ale i na stranách obětí, protože ty kolikrát nedokáží vztah jednoznačně ukončit a tzv. pachatel pak ani nemusí vědět, že jeho chování je nežádoucí a že vztah již neexistuje.

Jaké jsou dopady stalkingu?

Dopady stalkingu zachycujeme hned v několika rovinách:

  • psychické: úzkostnost, podrážděnost, nedůvěra vůči okolí, neklid, poruchy spánku a celkové snížení kvality života obětí
  • finanční: nákladná opatření k zajištění vlastní bezpečnosti, dočasné přestěhování se
  • pracovní: zhoršení výkonu v zaměstnání, ukončení pracovního poměru  
  • sociální: snížení zájmu o vztahy a aktivity, izolace, strach z lidí, nezájem o dříve důležité aktivity
  • Nejzávažnější případy stalkingu mohou dovést oběť i k sebevraždě.

Jaká je skutková podstata stalkingu?

Skutková podstata
§ 354 Nebezpečné pronásledování
(1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že
a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým,
b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje,
c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,
d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo
e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři roky bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci1
a) vůči dítěti nebo těhotné ženě,
b) se zbraní, nebo
c) nejméně se dvěma osobami.

Aby byla naplněna skutková podstata, musí se jednat o chování, které vykazuje alespoň jeden z vyjmenovaných znaků. Zároveň musí být naplněna podmínka dlouhodobosti. V současnosti panuje shoda ohledně její definice, a to že pronásledování musí trvat alespoň 5-6 týdnů a musí obsahovat alespoň 10 ataků/pokusů o kontakt. Je ale bezpodmínečně nutný individuální přístup v každém jednotlivém případě. Někdy se jedná o stalking, ačkoli zdaleka není dosaženo minimální hranice 5 týdnů a jindy se o stalking nejedná, ačkoli chování trvá již dva měsíce. Například je důležité rozlišit nebezpečné pronásledování od komplikovaného rozchodu, jehož standardní doba jsou zhruba tři měsíce.


Odkdy se ale tato doba vlastně počítá?

Je nutné stanovit okamžik zlomu, kdy oběť jasně vyzve pachatele, aby svého konání zanechal. Zároveň platí obecné pravidlo, že čím nebezpečnější ale chování pachatele je, tím kratší doba v daném případě stačí, aby byla podmínka dlouhodobosti naplněna.
Dalším podstatným znakem je, že chování musí vzbudit důvodnou obavu o život nebo zdraví. Tato definice je v praxi trochu komplikovaná, nicméně je jistě důležitá. Pointa spočívá v tom, že ne všechny případy stalkingu jsou trestným činem, jenom ty skutečně nebezpečné.
Z praxe ale vyplývá, že obzvláště v případech ex-partner stalkingu pachatel upouští od svého jednání ve chvíli, kdy na něj bylo podáno trestní oznámení, protože má respekt z formálních autorit (policie, státní zástupce atp.). Na druhou stranu pachatelé, kteří pokračují i po podání trestního oznámení už budou logicky nebezpečnější.

Jak by měla oběť správně postupovat?
Jak už jsem zmínila, vhodný postup je nutné zvolit „na míru" dle konkrétního případu na základě zvážení všech aspektů, motivů projevů atp. Nicméně existují určitá paušální doporučení, která by oběť měla dodržovat, která sesumíroval Odbor prevence kriminality MV:

  • nulová reakce: přerušit veškeré kontakty
  • vyhýbat se setkání: volit jiné trasy, změnit návyky
  • shromažďovat důkazy: uchovat veškeré dopisy, SMS, maily, dárky, zničené věci; je dobré si fotografovat klíčové situace, případně zapisovat záznamy atp.
  • informovat své okolí: zvýší se tak možnosti ochrany
  • vyhledat pomoc a podporu (policie, neziskové organizace, psychologické a právní poradenství)

 

Použitý zdroj:

ČÍRTKOVÁ, L., Moderní psychologie pro právníky, Praha: Grada, 2008.