Názor k akci Právní aspekty kampaně MeToo

5. 4. 2018

Barbora Frolíková

Názor Veroniky Ježkové k akci : Právní aspekty kampaně MeToo

Právní aspekty kampaně Me Too = „… vždyť sestřičkám to přece nevadí…“

Dne 16. 3. 2018 se v prostorách Vlasteneckého sálu Karolina konalo sympozium Právní aspekty kampaně „Me Too“. Jakkoli již od akce uplynula drahná doba, nedá mi to nevrátit se k ní alespoň v takto sdíleném názoru, protože prostě „ nějak mi to pořád nejde z hlavy...“

 

Na akci jsem se těšila, pozvánka lákala jmény odborníků, které (některé) upřímně obdivuji pro jejich znalosti a aplikační dovednosti práva a jsou pro mě i významnou autoritou (ostatně skládala jsem u nich své advokátní zkoušky a bylo to tenkrát skutečně příjemné setkání).

 

Přiznám se, že jsem i trochu doufala v to, že mi jejich příspěvky pomohou utříbit si můj, řekněme velice ambivalentní postoj k celé kampani. Jako osoba pracující s oběťmi sexuálního násilí si nejsem úplně jistá pozitivního dopadu do sféry reálných obětí, nicméně stále si držím směr, že o tématu je důležité mluvit a pokud k tomu Me Too pomůže tak jedině dobře.

 

V podstatě jsem nic negativního neviděla ani na tom, že budou hovořit převážně muži, protože za mě, opravdu kdo je větší autoritou posoudit právní aspekty určité otázky, než místopředseda Nejvyššího soudu, soudce Ústavního soudu a advokáti. Zástupce z řad sportovců, herců, psychologů a sociologů, jsem pak brala jako ty, kteří mohou přiblížit odborně citlivé otázky tohoto tématu či vnést do přísně právního posuzování kampaně něco osobních zkušeností i odborných náhledů. Tolik moje představy (asi opravdu naivní). Jaká tedy byla realita…

 

Předem podotýkám, že jsem bohužel nemohla zůstat na poslední „kolo“, tudíž hodnotím pouze to, co jsem viděla v přímém přenosu. V podstatně jsem se k tématu, ještě jednou opětovně zdůrazňuji PRÁVNÍ ASPEKTY KAMPANĚ ME TOO, nedozvěděla nic opravdu nic z právních problémů, které se mohou ke kampani vázat! Zato jsem slyšela velké množství subjektivních postřehů a vnímání kampaně.

 

Příspěvky jednotlivých řečníků byly úžasnou přehlídkou mýtů ohledně sexuálního násilí a pofidérních závěrů typu „…své příběhy zveřejňují ženy, které nejsou hezké, protože je někdo nechtěl“ ovšem proti nim zase stojícímu „…hezké herečky, které zveřejnily své příběhy chtěly dobrou roli, tak co čekaly…“. Shrnuto „hezký holky za to něco chtěly“ a „ošklivý se prostě mstěj, že je nikdo nechce“. Další z řečníků nám zase sdělil, že je „in zveřejnit svůj příběh o sexuálním obtěžování“ stejně jako je „in mít drahý nike tenisky“.  Padlo cosi o pojídání manželek a o tom, jak nemáme z USA přejímat vše co se tam děje, jak si máme zachovat „chladnou hlavu“ (naprosto netuším v jaké souvislosti) a prostě vlastně čekat v klidu až se „to“ přežene a „bude zase klid“ ono „to vyšumí“. Asi nejvíc mě překvapil pan senátor Kubera, který v „souvislosti s tématem“ uvedl, že nebýt sexuálního obtěžování nebyl by se svou manželkou slavil zlatou svatbu a nezačal s ní ve 14 chodit. Takže toto měly být odborné komentáře k právním aspektům kampaně Me Too L

 

Abych nebyla nespravedlivá za dobu, po kterou jsem byla v sále, padly dva termíny, které se mohly považovat za právní, a to letmé zmínění Istanbulské úmluvy, kterou má ČR ratifikovat s komentářem typu „pozor na to co se nám sem má dostat“. Jakoby už několik let různé odbory ministerstev, Úřad vlády i neziskové organizace nepracovaly na posouzení právních dopadů Istanbulské úmluvy do našeho právního prostředí. Informovanost právní veřejnosti v tomto směru je tedy evidentně nulová. Druhým právním termínem byla mlčenlivost advokáta, a ano to jsem zbystřila, protože v tomto směru právní problém kampaně Me Too nevidím, ale samozřejmě mohu se mýlit, nicméně zůstalo jen u upozornění na mlčenlivost advokáta bez rozpracování tohoto tématu ve vztahu ke kampani.

 

Po řečnících právně odborných nastoupili ti z řad „zúčastněných a dotčených profesí“…, co na to říct. Jsem ráda, že Kateřina Neumannová nezažila sexuální obtěžování a její vzkaz rakouským lyžařkám, proč se mstí svým trenérům po tolika letech jsem nepochopila. Světlou výjimkou byla herečka Ivana Jirešová, která se snažila o vyslovení podpory obětem, ale abych pravdu řekla v atmosféře, která byla v sále, to nějak zapadlo a působila téměř jako vetřelec. Tečkou za „veselými příspěvky“ sociologa a psycholožky byl pak už jen výstup sexuologa Radima Uzla, který svých 8 minut přednesu věnoval, mimo jiné, sestřičkám, které plácal po zadku a „kterým to nevadilo“ a nestěžovaly si, protože „to byly ty hezké“.

 

Tak to byly Právní aspekty kampaně Me Too. Odcházela jsem opravdu dříve, tudíž nemohu posoudit závěr akce. Nicméně z toho, co jsem viděla, slyšela a vnímala, mi bylo smutno a celou dobu jsem myslela na oběti, s nimiž v organizaci proFem pracujeme, a které se mohou (pokud jsou natolik silné, že věc oznámí) dostat do rukou těchto přednášejících odborníků…L