Otázky kladené v trestním řízení

Jitka Řeháčková Pecharová

V následujícím článku naše vedoucí právnička Mgr. Veronika Ježková nastiňuje, jaká je současná praxe kladení citlivých otázek v průběhu trestního řízení a jak se tomuto tématu staví Istambulská úmluva.

Spolu s ratifikací Istanbulské úmluvy by mělo dojít i k určitému zlepšení zacházení s obětí v rámci trestního, ale i civilního procesu. Ochrana obětem sexuálního násilí je poskytována dle Istanbulské úmluvy nejen v rámci práva hmotného a praktickými prostředky, ale ukládá důležité povinnosti i v rámci procesního práva a při vyšetřování násilné trestné činnosti.

Za jednu z nejvýznamnějších, o to důležitějších, že naše právní praxe dané zcela opomíjí (mnohdy záměrně), považujeme ochranu intimního života oběti, která je poskytována prostřednictvím čl. 54 Istanbulské úmluvy. Dle citovaného článku jsou smluvní strany povinny učinit taková legislativní opatření, aby v občanském i trestním řízení byly důkazy vztahující se k předchozím sexuálním vztahům a chování oběti připuštěny pouze tehdy, bude-li to relevantní a nezbytné.

Jakkoli se zástupci MSp v rámci veřejné diskuse k tématu „Trestný čin znásilnění ve světle Istanbulské úmluvy“ konané dne 30. 5. 2016 vyjádřili, že tato povinnost ČR je pokryta zakotvením § 18 odst. 1 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů v platném znění, současná reálná praxe žádné ochraně oběti v tomto směru nenasvědčuje. Dle tohoto ustanovení: Otázky směřující do intimní oblasti vyslýchané oběti lze klást jen tehdy, pokud je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Tyto otázky je třeba klást zvlášť šetrně a po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech znovu opakovat…“

V praxi však se setkáváme se standardními případy[1] , kdy se hlavní líčení de facto promění jen v defilé všech bývalých sexuálních partnerů oběti, aby soud mohl zjistit, zda projednávaný skutek vlastně není jen standardní sexuální aktivitou poškozené, jakkoli jsou zde znaky brutality, v lékařských zprávách jsou zaznamenány významné biologické stopy na těle poškozené, pohmožděniny a otoky po znásilnění. Vše zaštítěno tím, aby bylo řádně zjištěno, že se stal skutek předestřený poškozenou ve sledu a běhu, jak jej popisuje, a jako by preference určitých sexuálních praktik vylučovala, že poškozená byla v jiném případě znásilněna.

Protože zejména soudy neumí dostatečně korigovat průběh řízení tak, aby obhájci svými dotazy nedehonestovali oběti a neprohlubovali jejich sekundární až terciární viktimizaci, je nezbytné, aby tedy zákonodárce přistoupil k určitému detailnějšímu vymezení tohoto ustanovení tak, aby byla naplněna dikce čl. 54 Istanbulské úmluvy.

Taktéž je dané potřeba především v zájmu ochrany té skupiny žen, které mohou být znásilněny při výkonu svého povolání prostituce a výslech předchozích sexuálních partnerů tak ve své podstatě již predikuje zamítavý postoj soudu k odsouzení případného pachatele. 

[1]               Např. ten vedený pod sp. zn. 49 T 11/2016 před Městským soudem v Praze.

Mgr. Veronika Ježková