Sexuální zneužití v dětství

26. 9. 2017

Jitka Řeháčková Pecharová

Sexuální zneužití je závažný trestný čin. Oběti sexuálního zneužití mohou trpět velmi vážnými následky traumatického prožitku, mnohdy i po celý zbytek svého života. I přesto ne vždy přistupujeme k sexuálnímu zneužití tak, jak by situace vyžadovala.

Setkáváme se s klienty a klientkami, kteří přicházejí v dospělém věku a poprvé v životě promlouvají o traumatickém zážitku zneužití v dětství. O zážitku, který se udál třeba i před patnácti, dvaceti či více lety. Dispozice každého člověka k vyrovnání se s traumatickou událostí jsou velmi individuální a existuje mnoho faktorů, které mohou tento proces podpořit nebo naopak velmi ztížit.

Nejvíce ohrožené sexuálním zneužitím jsou děti ve věku 3-6 let a ve věku 12-15 let. Situaci sexuálního zneužití u dětí komplikuje fakt, že jedná-li se o zneužití rodinným příslušníkem či osobou rodině blízkou, je dítě vystaveno obrovské nejistotě a tlaku v kontaktu s blízkým, ale zároveň ubližujícím dospělým. Zároveň rodič a další lidé z blízkého okolí dítěte mohou mít velké potíže s rozpoznáním, ale především s přijetím skutečnosti, že dítě je/bylo zneužíváno. Zlehčování situace, nebo obhajování samotného pachatele (často v situaci, kdy pachatelem je otec či otčím, se matka staví na stranu svého partnera) není výjimkou. Dítě tak paradoxně zůstává v prostředí, které by mu mělo být tím nejbezpečnějším, zcela bez pomoci, ba dokonce mnohdy s cejchem viníka situace. V takto fungujících rodinných systémech může ke zneužívání docházet opakovaně i po mnoho let.

Dítě se ocitá v propasti, je osamoceno a konfrontováno s traumatickým prožitkem sexuálního zneužití. Mnohdy není ani možné prožitek někomu sdělit, dítě neví jak to udělat, stydí se, apod. Je-li navíc pachatelem rodič, dítě se nachází v obrovském rozporu mezi násilím, které na něm rodič páchá a které není akceptovatelné, a naopak přirozeným závislým vztahem vůči svému rodiči, po kterém touží. Následky těchto situací mohou být nedozírné a pro identitu dítěte velmi devastující.

V této souvislosti je třeba říci, že rodič je vždy zodpovědný za své nezletilé dítě a za jeho jednání. Jeho rodičovskou povinností je kromě jiného vést dítě ke zdravému vývoji a být mu příkladem. Tedy i tehdy, když by jednání dítěte mohlo být někým zdánlivě hodnoceno např. jako manipulující či svádivé, nemůže být odpovědnost mylně kladena na dítě. Dítě je odkázané na podporu svých rodičů a nezbytně potřebuje, aby mu rodiče pomáhali v rozpoznávání a řešení situací, aby mu byli oporou a zdrojem bezpečí v každé situaci.  

I jeden jediný zážitek sexuálního zneužití může mít velmi závažné důsledky na psychiku dítěte po celý zbytek jeho života.  Člověk v traumatizující situaci reaguje aktivitou (útěk nebo obrana) nebo tzv. zamrznutím (není možno nic udělat, nejde být aktivní). Snaží se přežít strašnou událost. Dospělí jedinci, kteří v dětství byli sexuálně zneužiti, nebo navíc i týráni, popisují mechanismy, které jim pomohly zvládnout (přežít) traumatickou zkušenost: pomyslné oddělení hlavy od těla, které pomáhá přečkat bolest a hrůzu (tzn. oddělení racionálního myšlení od tělesného prožívání, odpoutání se od těla), úplné vytěsnění události z paměti, nebo částečné její potlačení. Tyto mechanismy jim pomohly bezprostředně přečkat akt zneužití a pokračovat v každodenním životě. Život však velmi změnil svoji kvalitu. Lidé, kteří jsou obětmi sexuálního zneužití, popisují následky, se kterými se museli potýkat mnohdy i desítky let: permanentní pocit ohrožení, únik k závislosti na alkoholu nebo drogách, děsivé noční můry a flashbacky během dne (vyplouvající obrazy z minulosti), neschopnost jednat sám/a, neschopnost rozhodovat se, nefunkční rodinné vztahy, neschopnost utvářet vlastní partnerské vztahy, zamlklost, nízká sebedůvěra, sebeobviňování, těžké deprese, úzkostné stavy, neschopnost vnímat své tělo, promiskuita, nebo naopak neschopnost vést sexuální život, sebedestruktivní jednání, anorexie, silné tělesné bolesti a jiné somatické projevy.

Žít život s následky sexuálního zneužití v dětství může být nesmírně náročné a vyčerpávající. Dospělí lidé, kteří byli v dětství sexuálně zneužiti, často svůj život pokračují v jakémsi krizovém traumatickém nastavení - jakoby ohrožení bylo neustále přítomné. Někteří jsou připraveni bránit se a vnímají život jako bitevní pole. Jiní jsou neustále na útěku (např. pomocí závislosti), nebo jsou velmi apatičtí a uzavření. Každodenní rutina se mnohdy rovná výzvě k přežití. Mohou mít stabilní ekonomické zázemí, rodinu, práci, a může se zdát, že mají vše, co potřebují. Přesto jim život mohou narušovat nečekané emoční reakce, návaly vzteku, lítosti, úzkosti, které si mnohdy ani neumí vysvětlit, mohou trpět dlouhodobými somatickými obtížemi bez nalezení objektivní příčiny, a to i desítky let po traumatické události. Někteří z nich jsou již sami rodiči a krizový modus „přežití“ tak předávají i svým dětem.

Ne vždy se člověk se zkušeností zneužití musí cítit tak, jak zde popisujeme. Důležité však je uvědomit si, že prožitek zneužití v dětství může mít velký vliv na vývoj dítěte a život oběti i v dospělém věku. Chceme-li žít plnohodnotný život, je nezbytné někdy tyto prožitky znovu nahlédnout a skrze proces uzdravování lépe porozumět své duši i svému tělu. Postupné vyrovnání se s traumatickou událostí zneužití je většinou možné, ač pro většinu postižených osob velmi bolestné.  Intenzivní psychoterapie může pomoci od symptomů, které traumatizovaného člověka provázejí. Může pomoci k uvědomění si následků zneužití a jejich přijetí. Může podpořit traumatizovaného člověka ve znovuobjevení jeho vlastní osobnosti a rozvíjení kvalitního osobního života. Velkou roli hraje podpora blízkého okolí a víra jedince v možnost zlepšení. Cílené uzdravování může být náročné, avšak může vést k navrácení jedince do plnohodnotného života a k jeho plnohodnotné celistvé osobnosti. Jedná se o dlouhodobý proces, na který ale nikdy není pozdě.  

Mgr. Jana Hrazdilová

Použité zdroje: van der Kolk, B., The body keeps the score: Viking, 2014 Gil, E., Systemic treatment of familes who abuse: Jossey-Bass Publishers, 1996 Hašto, J., Vojtová, H., Posttraumatická stresová porucha: Vydavatelstvo F, 2012 Röhr, H.P., Zneužití: Portál, 2014 www.sancedetem.cz