Nejrozšířenější mýty o znásilnění

12. 9. 2017

Fakta týkající se znásilnění jsou často opředena nejrůznějšími mýty, která obětem často brání vyhledat pomoc a komplikují vyrovnávání se s jeho následky. Tento článek si dává za úkol Vás seznámit s těmito mýty a vysvětlit, jak to s nimi ve skutečnosti je…

Znásilnění je jedním z nejzávažnějších sociálně-patologických jevů ve společnosti. Vyskytuje se napříč věkových skupin, společenských vrstev, národností, forem příbuzenského vztahu. Znásilnění ve všech svých formách je brutálním překročením intimních hranic člověka a znamená pro oběť těžké trauma, které může dlouhodobě negativně ovlivňovat její život, pokud se jí nedostane odborné pomoci. Fakta týkající se znásilnění jsou často opředena nejrůznějšími mýty, která obětem často brání vyhledat pomoc a komplikují vyrovnávání se s jeho následky. Tento článek si dává za úkol Vás seznámit s těmito mýty a vysvětlit, jak to s nimi ve skutečnosti je…  

1. Pachatelem znásilnění je neznámý člověk

Statistika tento mýtus vyvrací, dle státní zástupkyně JUDR. Kateřiny Jiráskové, je původcem znásilnění až v polovině případů partner nebo manžel. Pouze z 12% se znásilnění dopouští cizí člověk. Mnozí, často ani sama oběť, nepovažují znásilnění v partnerském či manželském vztahu za trestný čin. Například znásilnění v manželství je trestné až asi od pol. 20. století. Ale jakákoli forma sexuálního aktu je trestným činem, pokud je konán proti vůli druhé osoby.  

2. Znásilňovány jsou pouze ženy.

7-10% obětí znásilnění jsou muži a to bez ohledu na svou orientaci. Mýtus, že znásilňovány jsou pouze ženy, je jeden z důvodů, proč muži svou zkušenost se sexuálním násilím tají, obávají se, že jim to nikdo neuvěří. Kromě obrovského ponížení pro ně znásilnění navíc představuje zpochybnění jejich mužské a sexuální (především pokud je heterosexuální muž znásilněn jiným mužem) identity.  

3. „Normální“ a „slušný“ člověk se nemůže stát obětí znásilnění.

Tento mýtus odrazuje mnoho obětí od hlášení znásilnění, neboť se obávají, že vyšetřování může mít negativní dopady na jejich pověst. Obětí znásilnění se však může stát kdokoliv, nelze mu předejít „správným“ chováním či oblékáním, apod.  

4. Většina znásilnění je vymyšlená.

Tento mýtus navazuje již na ten výše uvedený. Právě proto, že se oběti mnohdy stydí a sebeobviňují, pouze 8% znásilnění je skutečně nahlášeno. Z těchto 8% skutečných znásilnění je dle statistik 6-10% falešným nahlášením.   Mýtů je mnoho a mnoho a mohli bychom pokračovat dále, ale na to není dostatek prostoru. Proto jsme se pokusili vybrat ty, dle našeho názoru, nejzávažnější a nejrozšířenější. Pokud jste se s podobným chováním setkala Vy nebo někdo ve Vašem okolí, nenechávejte si to pro sebe.  

Nejste na to sami, jsme tu pro Vás!

  proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí – v Praze, Příbrami, Benešově a Berouně. Tel. 608 22 22 77, poradna@profem.cz.  

Znásilnění není Vaše chyba, Vaše tělo patří jen Vám!    

Autorka článku Mgr. Naďa Gubová