Odborná diskuze "Znásilnění ve světle Istanbulské úmluvy"

30. 5. 2017

Barbora Frolíková

Dne 30.5.2017 jsme společně s Katedrou trestního práva Právnické fakulty Karlovy univerzity a pod záštitou Úřadu vlády ČR realizovali odbornou diskusi na téma „Trestný čin znásilnění ve světle Istanbulské úmluvy“.

Stěžejním bodem diskuse byla otázka, zda současná konstrukce trestného činu znásilnění českého pozitivního práva odpovídá požadavkům kladeným na definici takového závažného činu Istanbulskou úmluvou (dále jen „IÚ“) či nikoli.

Jakkoli ze strany zástupců Ministerstva spravedlnosti ČR zaznívalo, že v tomto ohledu nejsou legislativní změny potřebné a tudíž ani plánované, na demonstrovaných příkladech ostatních států, které IÚ ratifikovaly, je zřejmé, že česká definice s IÚ nekoresponduje.

Konstrukce „českého znásilnění“ stojí na nedobrovolnosti a donucení oběti, aby strpěla relevantní sexuální aktivitu. K donucení může dojít zásadně dvěma způsoby a to násilím nebo využitím bezbrannosti. Výsledkem násilí nebo pohrůžky násilím je, že taková osoba po vyjádření vážně míněného nesouhlasu a projeveného odporu (relevantní intenzity) upustí od dalšího vzdoru pro svoji vyčerpanost, zřejmou beznadějnost, nebo z odůvodněného strachu, že pachatel svoji výhružku splní. Nestačí tedy sdělení nesouhlasu oběti, musí jej provázet další aktivita, z níž je patrné, že si oběť příslušné jednání nepřeje. Konstrukce sexuálního násilí podle IÚ je však odlišná, postavená na nesouhlasu oběti, resp. souhlasu jako projevu určité, svobodné a vážné vůle. Zahraniční právní řády reflektují tuto skutečnost ve svých ustanoveních buď vytvořením privilegované skutkové podstaty (např. Finsko) nebo výslovným zakotvením nesouhlasu (viz Belgie, Německo).

Rozklíčování problému v rámci diskuse bylo pro odborníky patrně překvapivé. Zazněly mnohé argumenty a obavy z praktického dopadu případné změny konstrukce znásilnění do společnosti, ze stigmatizace pachatelů v případě, kdy čin neprovází výrazné násilí, atd.

Je zřejmé, že otevření této citlivé otázky si s sebou ponese ještě mnohé diskuse a zajisté velice bouřlivou vlnu nevole. Je však též zřejmé, že tato otázka být řešena musí, neboť právně se v takovém případě stavíme po bok Rakouska a Dánska, kterých právní řády jsou v dané otázce předmětem zkoumání odborného orgánu GREVIO a musí podat vysvětlení proč neodpovídají principům uvedeným v IÚ.