Psychosociální pomoc na pohotovosti v Oslu

20. 5. 2016

Během naší studijní cesty do Osla, kterou podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů, jsme navštívili řadu institucí a organizací zabývajících se problematikou domácího a sexuálního násilí a zavítali jsme rovněž na pohotovost, konkrétně na oddělení psychosociální pomoci dospělým pacientům a pacientkám.

Toto oddělení se zaměřuje na psychosociální pomoc především obětem domácího a sexuální násilí a také na pomoc straším pacientům a pacientkám. Oběti násilí potřebují často specifický přístup, je třeba, aby s nimi bylo jednáno citlivě s ohledem na jejich mnohdy velmi traumatickou zkušenost.

Personál psychosociální oddělení tvoří vyškolený interdisciplinární tým 60 sociálních pracovnic/ků a zdravotních sester a bratrů, kteří poskytují akutní pomoc 24 hodin 7 dní v týdnu. Následnou péči, která je poskytována ve formě konzultací 4-5 měsíců po první návštěvě, pak poskytuje ještě tým 10 lidí. Pro pacientky a pacienty, kteří se stali obětí násilí či zneužívání je třeba zajistit co nejkratší čekací dobu, pomoci jim, aby se mohli cítit bezpečně a projevovat empatii. Péče, která jim je poskytnuta a vztah, který si navzájem s pracovnicí či pracovníkem vytvoří, je zásadní pro to, zda pacientky a pacienti nastoupí i do následného poradenského programu.

Při příchodu pacientky či pacienta je s nimi vždy veden vstupní pohovor, kde je mapována jejich situace. Zjišťuje se jejich fyzický a psychický stav, incident, který oběť přivedl na ambulanci, životní situace a síť lidí v sociálním okolí oběti násilí, kterým může věřit. Při úvodním setkání se řeší rovněž základní potřeby, tedy jídlo, spánek, kde může oběť prvních pár hodin či dní po incidentu zůstat, bezpečnostní plán. Při tomto pohovoru musí být zajištěno jejich soukromí, policie mu tedy nesmí být přítomna, naopak je vhodné když může pacienta či pacientku doprovodit někdo z rodiny nebo přátel jako psychická podpora. Tento vstupní pohovor nesmí trvat déle než hodinu, aby byla omezena doba, kterou pacienti a pacientky stráví na pohotovosti. Důležité je příběh pacientů a pacientek, kteří zažili násilí či zneužívání, nikdy nezpochybňovat. Cílem je jim pomoci a stabilizovat je v náročné situaci, důležité je proto jejich vnímání a prožívání zkušenosti. Je třeba, aby oběti násilí a zneužívání opět získali kontrolu nad situací. Kvalitní péče může zásadním způsobem přispět k předcházení chronických psychických poruch.

Oddělení psychosociální pomoci dále pomáhá obětem se zajištěním právní pomoci a informuje je o běžných post-traumatických reakcích, aby následně nebyli tolik zaskočeni tím, co se nimi může po prožitém traumatu dít. Takovýchto oddělení je na pohotovostech po celém Norsku pro oběti sexuálního násilí celkem 23, pro oběti domácího násilí však poskytují tuto pomoc zároveň pouze 3 tato oddělení. V roce 2015 poskytlo oddělení psychosociální pomoci na pohotovosti v Oslu pomoc asi 200 obětem domácího násilí a 440 obětem sexuálního násilí.

Pokud pracovníci/ce zjistí, že pacient či pacientka je obětí domácího či sexuálního násilí a je v rodině přítomné dítě, mají povinnost vždy kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dětí. Stejně tak mají oznamovací povinnost na policii, pokud zjistí, že pacient či pacientka je obětí domácího či sexuálního násilí. Na pohotovosti sbírají zároveň důkazy k prokázání trestného činu, díky němuž musela pacientka či pacient přijít na pohotovost a uchovávají tyto důkazy po dobu 4-5 měsíců. Pacientka a pacient má tak později možnost si rozmyslet, zda bude pachatele/ku žalovat. Součástí psychosociálních služeb na pohotovosti je i možnost přespání na jednu noc. Podle zákona upravujícího akutní potřebu zajistit v době krize přístřeší, má každý člověk v krizi nárok na střechu nad hlavou.

Návštěva oddělení psychosociální pomoci na pohotovosti v Oslu pro nás byla velmi zajímavá a přínosná. V České republice takováto služba pro oběti domácího a sexuálního násilí chybí a pohotovost v Oslu je pro nás tedy velkou inspirací. Zdravotnický personál přitom často neví, jak s těmito oběťmi jednat, aby nedocházelo k jejich další traumatizaci a sekundární viktimizaci, což je velice problematické obzvláště v situacích, kdy je zdravotnické zařízení první institucí, se kterou se potom, co domácí či sexuální násilí vyjde najevo, oběť setká. Pracovníci a pracovnice mají speciální vzdělání v oblasti pomoci obětem domácího a sexuálního násilí. Vědí, jaká jsou specifika jednání s těmito oběťmi, mají citlivý a empatický přístup. O tom, že je jejich práce potřebná a úspěšná svědčí také skutečnost, že přibližně 70% pacientek a pacientů se na oddělení po první schůzce vrací a využívá následné poradenské služby. Oběti přímo na pohotovosti dostanou kromě lékařské péče zároveň i sociální a psychologickou pomoc, pomoc se zajištěním právního poradenství a zároveň jsou archivovány důkazní materiály a oběť má možnost si promyslet, jak bude chtít dále postupovat. Zaujala nás také osobní angažovanost pracovnic, které nám činnost oddělení psychosociální pomoci představovali.