Návštěva Azylového domu v Oslu

20. 5. 2016

V rámci studijní cesty do Norska, kterou podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů, jsme navštívili největší a druhý nejstarší azylový dům pro oběti domácího násilí v Evropě.

Nachází se v hlavním městě Oslu na utajené adrese a kromě hlavní budovy disponuje několika dalšími taktéž utajenými byty. Azylový dům vznikl již v roce 1978, je určen obětem domácího násilí, sexuálního násilí (včetně obětí sex byznysu) a obětem nuceným k nedobrovolnému sňatku. Je jediný na území hlavního města. Personál tvoří 65 – 70 zaměstnankyň a zaměstnanců. Každoročně je v azylovém domě ubytováno téměř 350 žen a necelé tři stovky dětí.

Azylový dům je otevřen ženám i mužům i bez dětí. Většina žen (80-90%) jsou migrantky. Migrantky jsou v oblasti domácího násilí zvláště zranitelné: bývají na svém (většinou původem norském) muži zcela závislé ekonomicky (jen 16% pracuje), mají nedostatečnou nebo vůbec žádnou sociální síť, bývají vytržené ze svého prostředí, mají více nezletilých dětí a v neposlední řadě neumí jazyk. Oproti tomu v denním centru, které je součástí azylového domu, více než polovinu klientek tvoří Norky. Každý měsíc zde vyhledá pomoc kolem 200 osob, 15 -20 je přijato k pobytu, ostatní využívají jen ambulantní programy denního centra. V samostatném objektu s několika pokoji a jedním malým bytem jsou ubytování muži. Počítá se s tím, že mohou přijít s dětmi, ročně vyhledá pomoc asi 15 klientů. Ubytování mohou poskytnout i lidem se změnou pohlaví, případně lidem s jinou sexuální orientací. Asi 30% klientek přichází do azylového domu samo, necelých 20% v doprovodu policie, zbytek přivádí přátelé, rodinní příslušníci nebo zástupci úřadu starajícího se o děti. Někdy je klientka k pobytu doporučena městským úřadem.

Azylový dům vedle ubytování poskytuje klientkám a klientům individuální konzultace psychologů, sociálních pracovníků a právníků, které mají za cíl především na počátku pobytu rychle a efektivně stabilizovat oběť domácího násilí, zajistit dostatek důkazů pro trestní řízení a také zajistit její bezpečnost. Po této úvodní fázi začínají společně pracovat na hledání nových perspektiv a nastartování nového života bez násilí: soustředí se na řešení bytové situace a také hledají neziskové projekty, do kterých by se klient/klientka mohla zapojit, aby dostávala podporu i po opuštění azylového domu. Překvapila nás vysoká efektivita práce s klienty: průměrná doba pobytu je jen 3 měsíce. Pobyt v azylovém domě je zdarma – to je také zásadní rozdíl oproti praxi v ČR. Součástí azylového domu je výše zmíněné denní centrum, které nabízí vedle individuálních konzultací také kurzy pro rodiče a svépomocné skupiny pro oběti. V azylovém domě se zaměřují na posílení rodičovských kompetencí klientů/klientek. Učí se vychovávat své děti jinak, aby se nestaly další obětí násilí ve vztazích.

S dětmi se pracuje samostatně. Děti tu mají (stejně jako jinde v Norsku) podstatné místo. Většinou děti velmi dobře vědí, co se v rodině odehrává (a to i přesto, že se oběť i násilník domnívají, že jsou za zavřenými dveřmi). Proto se tu pracuje na zpracování zkušenosti s dítětem samostatně (bez přítomnosti rodiče). Děti mohou po příchodu do azylového domu pokračovat ve vzdělávání – většinou mají každé svého učitele, aby ztráta ve škole nebyla během pobytu v azylovém domě příliš zásadní. Menší děti mají k dispozici velkou hernu. Všichni pak rozlehlou terasu, která může sloužit jako náhrada za pobyt venku, je-li z bezpečnostních důvodů vyloučen. Zaujal nás velký důraz na socializaci obětí. Například pokoje jsou zařízené velice skromně- v místnosti jsou postele, skříň stůl, v podstatě holé stěny bez kuchyně a sociálního zařízení. Oproti tomu společné prostory jsou vybavené téměř vším, co vyžaduje moderní domácnost: vybavené kuchyně, obývací pokoje, herny, terasa. Koupelny a toalety jsou společné. Klientky jsou tak nuceny opouštět často svůj pokoj, musí komunikovat a mohou vzniknout neformální sociální vztahy, které zcela přirozeně posilují resocializaci oběti.

Samostatnou část azylového domu mají k dispozici mladí lidé, kteří se stali obětí nuceného sňatku. Tento problém (v ČR téměř neznámý) je v Norsku velmi častý. V loňském roce vyhledalo v celém Norsku pomoc 400 obětí, odhaduje se, že se tento problém týká každoročně až 2000 obětí. Lidé, kteří vyhledají pomoc v této situaci, jsou většinou ve věku 15-22 let. Někdy je situace natolik vyhrocená, že vyžaduje od takto mladých lidí ihned opustit primární rodinu, několik let se skrývat, přijmout jinou identitu a začít žít ve zcela jiném prostředí. Mnoho z nich není schopno toto vydržet a vrací se domů a to i přesto co jim hrozí. Obvyklá délka pobytu přímo v azylovém domě je 5 měsíců až rok. I to je pro mladé lidi velmi těžké – dříve byla pomoc organizována přes neziskové projekty, které jsou flexibilnější. Pobyt v azylovém domě nebyl tak dlouhý. Zdá se, že ne každá změna i v Norském sociálním systému jde dobrým směrem.

Nejdéle mohou v azylovém domě pobývat oběti sexuálního obchodu s lidmi (nucená prostituce, zneužití v porno průmyslu apod.) Práce na znovunalezení svého místa ve světě často trvá řadu let. Také tyto oběti mají v azylovém domě vyhrazeny samostatné prostory.

V roce 2010 proběhla v Norsku pro azylové domy zásadní legislativní změna: byl přijat zákon o azylových domech. Na základě tohoto opatření došlo ke změně financování. Dříve byl azylový dům financován z prostředků vlády, nyní je za financování odpovědné město. To vypisuje výběrové řízení na 10 let a zajišťuje tak zařízení stabilní a relativně jisté finanční podmínky fungování. Také toto řešení (zejména délka kontaktu), které umožňuje snížit administrativní zátěž každoročních žádostí a vyúčtování dotací na minimum a přináší klid na práci s klientkami a klienty, nás velmi zaujalo. V tomto azylovém domě mají velkou snahu více připojit k sociálním službám činnosti policie – jednají o pravidelné přítomnosti policie přímo v prostorách domu. Podobný projekt prolínání policejní a sociální práce pro oběti domácího a sexuálního násilí jsme také navštívili a z hlediska prevence sekundární viktimizace těchto obětí ho považujeme za mimořádně přínosný.

Návštěva azylového domu v Oslu byla pro nás velmi užitečná. Řada zkušeností a výchozích předpokladů v práci s oběťmi domácího a sexuálního násilí je u nás a v Norsku stejná. Liší se především formy a možnosti práce s touto cílovou skupinou: jiné finanční možnosti především na personální zajištění služeb a s tím související jejich vysoká efektivita a zacílení jsou pro náš systém pomoci stále nedosažitelnou výzvou.